Uvozovky výše nejsou z důvodu zesměšnění, ale proto, že se ta medaile tak skutečně jmenuje a dostalo ji již více umělců. Například Miloš Forman. Nebudeme zde rozebírat, jak medaile vypadá a kolik má stupňů (tři). Raději se podívejme, proč zrovna Jarek Nohavica tolik hýbe žlučí některým lidem, převážně komunistům. Bývalým i současným.
Možná je to tím, že lidem vadí jeho minulost, když se provalilo, že byl udavačem STB. Ano, byl. Měl krycí jméno Mirek a donášel. Hlavně to, co nebylo důležité a již nemohlo nikomu nějak ublížit.
Statečný pan Hutka, který v sedmdesátých letech z důvodu šikany STB odvážně zdrhnul za kopečky o tomto „udavači“ dokonce nazpíval veselou píseň. Právě on by měl vědět, jaký tlak dokázalo STB vyvinout. A co teprve když jste měli rodinu! Jejich výslechy nebyly pionýrské hry a oni dokázali i jimi učinit člověku z života peklo. A Jarek zde zůstal a tomuto teroru čelil. Jiný zbaběle utekl jako to pověstné zvířátko, žil si v cizině jako ve Šlarafii, za což asi obdržel cenu Václava Bendy (2012).
Já samozřejmě nemohu vědět, jaké techniky STBáci na pana Nohavicu použili. Metody byly různé a on o tom nemluví. S novináři se přestal bavit definitivně a dobře udělal.
Pro naši kulturu jistě udělal více než výše zmíněný odvážlivec. Jen počet vydaných nosičů o něčem svědčí. Nemluvím o počtu koncertů a fanoušků. Tím se asi nikdo pochlubit nemůže. A proto přichází závist a pomlouvání. Pan Nohavica se rozhodit nenechal, cenu přijal a dál si jede po svém.
Píši tento článek proto, že jsem s Jarkovými písničkami vyrůstal, a poslouchám je dodnes. A také proto, že kulturní život je také o kultuře člověka jako takového, a jeho chování ve společnosti. To že byl Jarek pěkné šídlo je všeobecně známo. Ale v současnosti je z něj klidný a vyrovnaný člověk. Což se o jiných říci nedá.
Nezbývá než závěrem poděkovat panu Nohavicovi za hezké písně a dobrou náladu, kterou přináší na každý koncert. Přejme mu, aby mu to dlouho vydrželo.